Vůbec nechápu, že je to už měsíc, co jsem se vrátila ze Shetland. Od té doby jsem byl v jednom kole, především pracovně. Jako že fakt fest. Představte si tu situaci, že stojíte v krámě před asi pěti druhy sendvičů a ani za boha nejste schopni si vybrat. Mozek odmítá přijímat a zpracování každé, byť sebejednodušší, informace zatraceně bolí. Tak přesně v tomto stádiu jsem byla v poslední době. A tak nebylo žádné psaní blogů, focení ani vymýšlení.
Naštěstí jsem si už někdy koncem léta připravila pár fotek, které jsem tady chtěla ukázat (a zapomněla na ně).
Včera mi Kocourek povídá, že bych měla začít plést pro jiné lidi, protože se nám už doma začínají nějak kupit svetry. Jako by nevěděl, že svetrů není nikdy dost (kde jsou ty doby, kdy jsem si říkala, že tak jeden pletený svetr stačí až až!), a navíc zrovna pro něj jsem začala plést také dost.
A tak otvírám novou rubriku tady na blogu. Pojmenovala jsem ji pro/pre a bude obsahovat fotky pletení pro druhé. Název jsem objevila na obalu nějakých sušenek, který byl vyveden česky a slovensky. Moc se mi líbí, protože to je vlastně i taková slovní hříčka: propre je francouzsky řádný, pořádný. A já rozhodně chci, aby všechno, co upletu pro rodinu a přátele aj pre rodinu a priateľov, bylo pořádné!
Při objednávání vlny na svůj svetr jsme měla nějak velké oči a spousta mi jí zbylo. Akorát tak na dlouhou šálu pro Kocourka, kterou jsme okopčila podle obrázku odněkud z internetu.
Kocourek si doma stěžoval, že je u nich v práci neustále zima z klimatizace, a požádal mě o svetr. Upletla jsem mu dva, z čehož se ale jeden při nošení tak vytahal, že čeká na rozpárání a přepletení. Využitelný je tedy jen tento z vlny Pickles s tvídovým efektem pletený podle vzoru (zdarma) taktéž od Pickles.
Následující svetr ještě čeká na svou premiéru, bude pro Kocourka k narozeninám. Je z mé oblíbené islandské vlny podle vzoru Riddari z knihy o islandském pletení. Tuhle vlnu opravdu zbožňuju, ale asi ne tak jako zvířata. Šmudla si svetr okamžitě zabral pro sebe, zkazky o Zuzance a dece z islandské vlny jsem tady už zmiňovala a v mém nejčerstvějším zážitku hraje hlavní roli jedna hrdá kočka, která se jen tak s někým nekamarádí, ovšem ode mě se nechala bez problémů pohladit a pomazlit a neustále se ke mně vracela jako magnet. No jasně, měla jsem na sobě svetr z islandské vlny!
Variace na svetr Sáry Lundové pro kamarádku. Poprvé jsem pracovala s vlnou Drops, ke které jsem měla vždycky velkou nedůvěru - ta nízká cena je zkrátka hodně podezřelá, ale bez sebemenšího problému. Pletlo se z ní dobře, žádné pelichání ani uzlíky. Svetr je také příjemně měkký. Uvidíme, co udělá nošení a údržba. (A jestli někdo víte, jak je možné, že norská firma může vyrábět a distribuovat vlnu za cenu polyakrylu, dejte vědět! Já tomu zkrátka nerozumím, i když vezmu v potaz chybějící kamenné obchody a nejrůznější zprostředkovatele, pořád se mi nezdá, že by se díky tomu mohli dostat na zhruba tak třetinové ceny oproti jiným výrobcům vlny...)
V poslední době se ke mně dostávají další a další zprávy o těhotenství a novorozencích, tak je dost pravděpodobné, že se během příštího roku v rubrice pro/pre objeví pár roztomilostí pro mimina. První je souprava pro Killiana, který se narodil v červenci a je to kluk jako buk - předpokládám, že komplet určený pro 9-12 měsíců užije co nevidět. Materiál je opět Drops, tentokrát merino, které mi připadá pro dětské věci ideální, a návod je opět od Pickles, jejichž sekce dětského oblečení je slovy pana Kaplana "špíčková". Barvu jsem zvolila asi trochu nezvykle šedou, zaprvé nejsem moc fanynka striktního rozdělení barev podle pohlaví na modrou/růžovou a zadruhé si myslím, že až Killian ze svetérku a čepice vyroste a obé se pošle o dům dál, může to klidně užít i lecjaká holčička.
Víte, že je Inspiromat banalit i na Facebooku?
