inspiromat banalit

Gemma Correll je britská ilustrátorka, která má ráda kočky a psy (především mopse) a je natolik stydlivá, že než aby dávala jako plno jiných mladých holek na blog své fotky ve stylu "co mám dneska na sobě", raději se nakreslí a přidá k tomu kopec nadsázky a možná i nějakou slovní hříčku.

Mé okouzlení Gemmou začalo v dubnu 2011, kdy jsem si do letadla do Londýna koupila britské vydání Vogue. Bylo to úplně to samé číslo, ve kterém jsem poprvé narazila na jméno Yotama Ottolenghiho - naprosto a dočista osudový časopis.

Tedy v tom Vogue byla tato fotka utěrky vtipně reagující na nadcházející královskou svatbu:

A já si řekla, že tu utěrku chci. Jenže úplně to samé si řeklo spousta dalších lidí a já ji v Londýně už nesehnala.

Po návratu jsem na vše pochopitelně zapomněla a až po nějaké době jsem na Facebooku narazila na ilustraci se stejným rukopisem. Od té doby jsem Gemminým velkým fanouškem - každý její nový obrázek je totiž velice zábavný. Kdo má doma psa nebo kočku, ocení, jak trefné jsou Gemminy "studie" chování těchto tvorů:

Kdo není dvakrát extrovert, bude mít pochopení pro onu brýlatou slečnu s culíkem, která je celá nesvá na večírcích a jejíž nákup neformálních svatebních šatů je vysilující výpravou, při které jí držíte palce:

A tak není divu, že když jsem Gemmu potkala naživo na vernisáži ve Frankfurtu, neodvážila jsem se ji oslovit. Působila plaše a já nejsem zrovna královna večírkové konverzace. Ovšem věřím, že kdybych tohle Gemmě vyprávěla, určitě by z toho vznikla nějaká zajímavá, zábavná ilustrace.

Vzhledem k výše uvedenému tak Gemma nemohla spatřit mé zbrusu nové triko s její ilustrací, které jsem si den předtím koupila za hříšný peníz ve frankfurtském obchodě Urban Outfitters (k dostání též v jejich e-shopu, ale poštovné je opravdu nemravné - čili jen pro hardcore fanoušky!). Jo, a triko se stejným obrázkem má v bledě modré i Kocourek, pak ho máme ještě na nákupní tašce a dokoce i na utěrce... U nás máme Gemmu zkrátka rádi!

zdroj: www.urbanoutfitters.com

Konečně ustal shon kolem objednávání materiálu, vyřizování zakázek ještě z konce loňského roku a já si mohla v klidu sednout a trochu si promyslet, jak by mohl vypadat letošní rok. Co vyrábět, v jakém množství, jak to propagovat, jak postupně sjednocovat roztříštěnou grafickou podobu.

Protože si všechno kolem vizuální stránky Ingmara a spol. dělám sama, trvá mi všechno děsně dlouho. Pracuju metodou pokus omyl a jsem opravdu vděčná za tlačítko "zpět". Hlavně když se hrabu v kódu na blogu, čemuž naprosto nerozumím. Ale mám představu, jak má co vypadat, a taky umanutost. A celkem zdatně googluju.

Už opravdu dlouho jsem cítila, že převedení blogu pod doménu dulique.cz nebylo to pravé ořechové. Potřebovala bych nějaký rozcestník, který by lidi nasměroval na blog, ale taky do obchodu na Fler a na sociální sítě. Blog mi na tohle přestal stačit.

A tak jsem si vystavěla zcela novou, primitivně jednoduchou "stránku" www.dulique.cz. Tomuto blogu jsem vrátila starou adresu. Pokud jste měli dulique.cz v záložkách, nic se neděje, na blog se dostanete po kliknutí na příslušný odkaz na stránce. Pokud ale chcete odebírat nejnovější příspěvky z inspiromatu banalit, změňte si prosím adresu blogu na www.dulique.blogspot.com - jinak odběry nebudou fungovat.