Nechť je tento skutečný příběh poučením pro všechny, kdo by se někdy chtěli zúčastnit charitativní internetové aukce.
Na konci srpna proběhla všemi možnými médii zpráva, že 1. září začíná aukce fotografií v rámci projektu „Naděje 24". Tajemný název v sobě obsahoval podstatu projektu: 24 českých osobností mělo na 24 hodin k dispozici fotoaparát s filmem s 24 snímky a úkol ztvárnit naději. Výtěžek z dobročinné internetové aukce byl pak určen Kapce naděje. Ze všeho nejdříve mi problesklo hlavou, že to je pěkné baroko naoko, aukce otevřená všem, ale nakonec se stejně najde 24 velkých firem, které dají nejvyšší nabídku a ještě si při tom udělají bezva reklamu. Ale jelikož jedním z autorů fotografií byl i Radek Banga z mých milovaných Gipsy.cz, rozhodla jsem se aukci sledovat.
Rozjezd byl vlažný, průběh jakbysmet, a když poslední den aukce byla Gipsyho fotka ještě stále pod tisícovkou, rozhodla jsem se být ženou činu, v poslední minutě přihodila...a vyhrála.
Sladké vítězství to ale nebylo, to ne. Teprve dodatečně jsem si přečetla propozice a málem odpadla, když jsem se dočetla, že předání „fotoobrazu" proběhne na benefičním večeru za přítomnosti televizních kamer. To oči introverta skutečně nerady vidí. Tož jsem se opět zachovala jako žena činu, fotoobraz zaplatila, zakoupila reprezentativní košilelu od Calvina Kleina a čekala na zprávy od organizátorů.
Čekala jsem týden - termín zaplacení aukce - a nic. Čekala dva týdny a nic. Po třech týdnech jsem napsala Naději 24, co že se jako děje a jestli dostali platbu. Odpověď zněla, že před dvěma týdny všem poslali mail (ke mně nedorazil, a to jsem sledovala i spamový koš), kde oznamovali, že k předání obrazů dojde na benefičním večeru, který pořádá společnost Sidovsky Management a který bude odvysílán televizí Prima a jehož termín Sidovsky Management s televizí Prima teprve dolaďuje.
Dva měsíce po skončení aukce byla toto jediná komunikace ze strany projektu. Na stránce projektu nebyly žádné aktuální informace, Sidovsky Management neměl benefiční večer pro příští tři měsíce na programu, ba dokonce skončil spolupráci s Kapkou naděje. Kdyby se jednalo o běžnou aukci, už dávno bych nechala pro prodávajícího velmi negativní hodnocení - nulová komunikace, neschopnost předat zboží, vyhněte se mu na sto honů.
Po dvou měsících jsem se rozhodla organizátory znovu kontaktovat, bez odpovědi. Aukce na Aukru už byly mezitím přesunuty do archivu, tak jsem s pomocí Googlu dohledala několik dalších výherců a poslala jim mail s otázkou, zda nemají víc informací. Ukázalo se, že jsou na tom stejně jako já a že dokonce nejsem jediná, kdo má pocit, že to celé je snad jen nějaký hoax.
Na konci listopadu mi přišel tento mail:
Vážení a milí výherci obrazů projektu Naděje 24!
Jelikož koproducent projektu, Sidovsky Management, jmenovitě pan Janis Sidovský, nesplnil a nehodlá splnit naší vzájemnou smlouvu, tedy uspořádání benefičního večera, kde jsme chtěli, jak víte, vaše vyhrané brazy předat, jsme nuceni vám všem výhry v podobě fotoobrazů rozeslat do konce prosince poštou, na adresu, kterou jste uvedli na www.aukro.cz. Je nám líto, že to proběhne pouze tímto způsobem, ale nejsme schopni to učinit jinak.
Doufejme, že vám to jen málo zmírní radost z vyhraných fotoobrazů.
Mějte se hezky a ještě jednou děkujeme za podporu Nadačního fondu Kapka naděje, potažmo dětí, které tyto finance potřebují a ocení.
S pozdravem, s díky a s omluvou,
zůstávajíDan Svátek a Filip Mareš, Naděje 24
Nu což, mediální hvězda ze mě tedy nebude, ale že na fotku budu čekat až do 27. prosince, to by mě tehdy toho 25. září nenapadlo. A už vůbec by mě nenapadlo, že Naději 24 budu muset ještě doplatit poštovné a balné 124 Kč. Vzhledem k nestandardnímu průběhu celé akce vlastně můžu být ráda, že mi Gipsyho fotka nepřišla složená v obálce velikosti A5...
Na konci srpna proběhla všemi možnými médii zpráva, že 1. září začíná aukce fotografií v rámci projektu „Naděje 24". Tajemný název v sobě obsahoval podstatu projektu: 24 českých osobností mělo na 24 hodin k dispozici fotoaparát s filmem s 24 snímky a úkol ztvárnit naději. Výtěžek z dobročinné internetové aukce byl pak určen Kapce naděje. Ze všeho nejdříve mi problesklo hlavou, že to je pěkné baroko naoko, aukce otevřená všem, ale nakonec se stejně najde 24 velkých firem, které dají nejvyšší nabídku a ještě si při tom udělají bezva reklamu. Ale jelikož jedním z autorů fotografií byl i Radek Banga z mých milovaných Gipsy.cz, rozhodla jsem se aukci sledovat.
Rozjezd byl vlažný, průběh jakbysmet, a když poslední den aukce byla Gipsyho fotka ještě stále pod tisícovkou, rozhodla jsem se být ženou činu, v poslední minutě přihodila...a vyhrála.
Sladké vítězství to ale nebylo, to ne. Teprve dodatečně jsem si přečetla propozice a málem odpadla, když jsem se dočetla, že předání „fotoobrazu" proběhne na benefičním večeru za přítomnosti televizních kamer. To oči introverta skutečně nerady vidí. Tož jsem se opět zachovala jako žena činu, fotoobraz zaplatila, zakoupila reprezentativní košilelu od Calvina Kleina a čekala na zprávy od organizátorů.
Čekala jsem týden - termín zaplacení aukce - a nic. Čekala dva týdny a nic. Po třech týdnech jsem napsala Naději 24, co že se jako děje a jestli dostali platbu. Odpověď zněla, že před dvěma týdny všem poslali mail (ke mně nedorazil, a to jsem sledovala i spamový koš), kde oznamovali, že k předání obrazů dojde na benefičním večeru, který pořádá společnost Sidovsky Management a který bude odvysílán televizí Prima a jehož termín Sidovsky Management s televizí Prima teprve dolaďuje.
Dva měsíce po skončení aukce byla toto jediná komunikace ze strany projektu. Na stránce projektu nebyly žádné aktuální informace, Sidovsky Management neměl benefiční večer pro příští tři měsíce na programu, ba dokonce skončil spolupráci s Kapkou naděje. Kdyby se jednalo o běžnou aukci, už dávno bych nechala pro prodávajícího velmi negativní hodnocení - nulová komunikace, neschopnost předat zboží, vyhněte se mu na sto honů.
Po dvou měsících jsem se rozhodla organizátory znovu kontaktovat, bez odpovědi. Aukce na Aukru už byly mezitím přesunuty do archivu, tak jsem s pomocí Googlu dohledala několik dalších výherců a poslala jim mail s otázkou, zda nemají víc informací. Ukázalo se, že jsou na tom stejně jako já a že dokonce nejsem jediná, kdo má pocit, že to celé je snad jen nějaký hoax.
Na konci listopadu mi přišel tento mail:
Vážení a milí výherci obrazů projektu Naděje 24!
Jelikož koproducent projektu, Sidovsky Management, jmenovitě pan Janis Sidovský, nesplnil a nehodlá splnit naší vzájemnou smlouvu, tedy uspořádání benefičního večera, kde jsme chtěli, jak víte, vaše vyhrané brazy předat, jsme nuceni vám všem výhry v podobě fotoobrazů rozeslat do konce prosince poštou, na adresu, kterou jste uvedli na www.aukro.cz. Je nám líto, že to proběhne pouze tímto způsobem, ale nejsme schopni to učinit jinak.
Doufejme, že vám to jen málo zmírní radost z vyhraných fotoobrazů.
Mějte se hezky a ještě jednou děkujeme za podporu Nadačního fondu Kapka naděje, potažmo dětí, které tyto finance potřebují a ocení.
S pozdravem, s díky a s omluvou,
zůstávajíDan Svátek a Filip Mareš, Naděje 24
Nu což, mediální hvězda ze mě tedy nebude, ale že na fotku budu čekat až do 27. prosince, to by mě tehdy toho 25. září nenapadlo. A už vůbec by mě nenapadlo, že Naději 24 budu muset ještě doplatit poštovné a balné 124 Kč. Vzhledem k nestandardnímu průběhu celé akce vlastně můžu být ráda, že mi Gipsyho fotka nepřišla složená v obálce velikosti A5...
Původně publikováno na blogu iDnes.
0 komentářů