inspiromat banalit

Uvědomila jsem si, že můj pletařský vývoj je asi hodně odlišný od normálu. Mně osobně připadají jednodušší věci, které jsou pro většinu lidí složité (například můj první pletený výrobek v jedenácti letech byl svetr s irským vzorem), zatímco to, co průměr považuje za jednoduché, se mi zdá moc těžké. Například pletení ponožek.

A tak jsem se hecla a vrhla se na ponožky. Po dlouhém (a nakonec vyhraném) boji mohu prohlásit, že to je peklo, které si hned tak nebudu chtít zopakovat.

Dlouho jsem vybírala, jaké ponožky vůbec uštrikovat. Nakonec jsem zvolila japonský návod s legračním vyplétaným vzorem (pravda, možná není zase až tak srandovní, ale taky to není žádná klasická nuda). Už samotný návod byl dost velká výzva, protože byl psaný celý v japonštině (!). Naštěstí číslovky jsem rozluštila a schematický návod jsem taky dokázala přečíst.

Na Fleru jsem objednala německou ponožkovou vlnu (bývá namíchaná s nylonem, aby byla dostatečně pevná a na ponožnkách se hned neudělala díra), vyhrabala oboustranné jehlice velikosti 3 a 2,5 a dala se do práce. A pletla. A pletla. A pletla. Pak jsem upletla svetr Sáry Lundové. Vrátila se k ponožkám a pletla. A pletla. Upletla jsem žlutý propínací dvetr. Vrátila se k ponožkám. A pletla. A pletla. Upletla jsem tmavě šedý propínací svetr. A ponožky ještě stále nebyly hotové.

Tahle činnost opravdu není pro mě. V rukou máte jehlice silné asi jako párátka a navzdory všem hodinám, co jste nad pletením strávili, práce nepřibývá a konec je v nedohlednu. Ponožky jsem dokončila jenom proto, že jsem byla na sebe naštvaná, jakou kravinu jsem si na sebe vymyslela.

Pak jsem hotové ponožky vyprala a zjistila, že jsou o fous větší, než bych snesla. Hrom aby to vzal!

Víte, že je Inspiromat banalit na Facebooku?