inspiromat banalit

Jak jsem se už několikrát zmínila, k focení jídla jsem se dostala jako slepý k houslím, po jednom takovém hloupém sebevyhecování. Po pár nepříliš uspokojivých pokusech jsem si řekla, že nehodlám být pionýrem slepých uliček a že určitě někde na internetu bude hezky do detailu popsáno, jak na to. Co udělat s nastavením fotoaparátu, jak vytvořit hezké zátiší, jak fotky upravovat. A ono nic. Tedy skoro nic. Sem tam nějaká rada, ale nic uceleného. Až jsem jednoho dne zadala do Googlu tu správnou kombinaci klíčových slov a dostala jsem se na článek své oblíbené Tartelette s poměrně podrobným návodem a cennými radami. Je jasné, že ani Tartelette neprozradila vše, ale pro začátek mi to stačilo.

Kdybych měla sepsat něco podobného v češtině, vypadalo by to na základě mých dosavadních zkušeností asi takto:

Zrcadlovkou. Kompakt se vám může hodit všude tam, kde chcete být nenápadní, nebo když se vám nechce tahat zrcadlovka. Pokud ale fotíte doma, není jediný důvod, proč se obtěžovat s kompaktem.

Objektiv používám výhradně Canon 50/1.8, pokud bych chtěla zainvestovat, pořídím si Canon 50/1.4, nebo ještě lépe Canon 60/2.8 makro. Na lacinou padesátku nedám ale dopustit! (Poznámka: původně jsem uváděla makroobjektiv Canon 100/2.8, ale časem jsem to přehodnotila. Stovka je vhodná na full-frame, na mém fotoaparátu by bylo ohniska až příliš dlouhé - proto jsem se rozhodla pro šedesátku, která je po přepočtu vlastně ekvivalentem stovky na FF.)

Světlo. Já osobně fotím jen za denního světla, naštěstí mám v obou kuchyních (ano, mé fotky vznikají ve dvou kuchyních dvou různých příbytků...) velké okno – jednou na západ a jednou na východ. Vím, že u toho západního je nejlepší fotit tak od deseti do jedné, u toho východního zase spíše brzy odpoledne. V nejhorším případě se dá do okna pověsit jemná látka nebo hedvábný papír, které světlo rozptýlí (zatím nevyzkoušeno, ale o této možnosti vím).

Stůl. Používám běžný jídelní stůl, na který si položím bílý papír nebo látku. Pokud chci simulovat bílé pozadí, okraj papíru přichytím dvěma kolíčky na stojánek na knihy (takový ten, co se používal v první třídě).

Odrazná deska. To bylo slávy, když jsem si v Hornbachu konečně pořídila polystyrenovou odraznou desku! Na stole ji mám položenou přímo proti oknu, podepřenou varnou konvicí, aby nespadla. Hi-tech. Dá se použít i deska potažená alobalem, jen pozor při focení světlého krému nebo šlehačky – mohou dostat lehce kovový nádech. Nebo můžete zainvestovat a koupit si sadu odrazných desek ve fotografických potřebách.

Rekvizity. Připravte se na to, že velice brzy zjistíte, že vám nestačí nádobí a příbory, co máte doma, a budete kupovat další a další věci. Já to mám rozdělené tak, že když fotím v Praze, jsou mé fotky minimalistické, maximálně nějaký ten ubrousek na dodání barvy, zato když jsem v Poděbradech, snažím se najít v kredenci a cinkostnu mezi našimi poklady něco, co by fotku ozvláštnilo. Je opravdu z čeho vybírat. Jsme zkrátka kramáři, no.

Stativ (?). Zatím jsem se při svém průzkumu setkala jen s jedním fotografem, který při focení jídla nepoužívá stativ. Stativ je určitě výhoda, protože si můžete zkoušet ten samý záběr s různým nastavením. Já osobně ho ale nemám a fotím z ruky. 

Otázka č. 3: Jak nastavit fotoaparát?

Jsem lama a fotím do JPG (stále uvažuji o souběžném focení do RAW, kdyby bylo potřeba nějakou fotku zachránit...), proto potřebuji mít co nejvíc věcí nastavených už přímo z fotoaparátu. Zároveň tak minimalizuji čas strávený úpravou fotek, což je fáze, která mě příliš nebaví.

Aktualizace: Fotím do RAW, protože mi to dává větší volnost než focení do JPG. Postprodukce je ale i tak minimální - v DPP upravím vyvážení bílé, jas, občas vytáhnu stín. Pokud je třeba, fotku v JPG doupravím v Gimpu (křivka jasu).

Nastavení mého fotoaparátu vypadá zhruba takto:

•  priorita clony – pohybuji se mezi clonou 2.8 a 5.6, nejčastěji kolem 3.5. Nejlepší je zkusit si ten samý (v mém případě podobný...) záběr s různými clonami a porovnávat – výhoda digitálu.
•  ISO mezi 100 a 400 podle ročního období. Pokud máte stativ, tuto otázku nemusíte řešit, ISO 100 je jasné.
•  vyvážení bílé na oblačno – denní světlo jde na můj vkus příliš do modra, oblačno dává příjemný teplý nádech
•  Picture Style na Faithful (Věrný). Oproti stylu Standard je jemnější, s menším kontrastem.
•  většinou je třeba přeexponovat, klidně i o 2/3 nebo celý jeden stupeň

Otázka č. 4: Co vlastně fotit?

Obdivuji všechny, kdo dělají takové ty fotoblogy „krok za krokem“. Já to zkoušela, ale vůbec mě to nebaví. Pro mě je otrava pořád fotit rendlíky na varné desce. A taky to zdržuje. Já ještě souběžně s pečením a focením vařím oběd, takže času nazbyt moc nemám. Baví mě ale focení ingrediencí před samotným vařením a pečením, hlavně když dostanu momentální inspiraci na focení „v jiném světle“.

Fotím tedy převážně hotové výrobky. Už mnohokrát se mi vyplatilo přemýšlet předem, co všechno chci na fotce mít, co by se k tomu kterému dortu hodilo. Když se totiž začne fotit, není už většinou čas a energie něco narychlo vymýšlet. Alespoň já to tak mám. Zároveň ale vím, že styling je má slabina. Jdu spíše minimalistickou cestou, protože přehnat to s rekvizitami, barvami a vzory je tak snadné...

Baví mě hrát si s geometrií a fotit dortíky třeba seshora – přitom každý článek o focení jídla vás bude před tímto úhlem varovat a doporučovat focení z perspektivy člověka sedícího u stolu. Ale koneckonců proč to nevyzkoušet...?

Na focení vybírejte jen nejpovedenější kousky. Fotkami se vytváří iluze, mají se nad nimi sbíhat sliny, takže nikoho nebude zajímat, že se vám povedly JEN tři sušenky. Vyfoťte jen je a všichni si budou myslet, jak nepřekonatelný pekař/cukrář jste, že umíte tak nádherné sušenky.

Malá porce je na focení vhodnější než velká. Fotka, na které je šest knedlíků s masem a omáčkou, navíc ještě vyfocená seshora, možná ukáže, že se doma máte a jídlem nešetříte, ale asi jen těžko vyvolá chuť na onen pokrm – pro oko tam je příliš mnoho podnětů a není se čeho chytit. Fotka řezu dortu bude také lákavější než fotka dortu celého a netknutého.

Superčisté nádobí. Při focení si různých otisků, skvrn a čmouh ani nemusíte všimnout, ale na fotce bývají setsakra dobře vidět. Proto pokud nechcete mohutně retušovat, všechno nádobí a náčiní před focením raději ještě umyjte a utřete. Doporučuji připravit si od všeho víc kusů, zejména jestli jste tak nešikovní jako já a upatláte, na co sáhnete. To samé platí pro ubrus - nechtěné zmačkání také vynikne na fotce víc než v reálu. Oproti tomu různě naaranžované drobky atd. mohou dodat fotografii na autenticitě.

Otázka č. 5: Jak fotky zpracovat?

Tuto fázi se snažím eliminovat už nastavením fotoaparátu a průběžným prohlížením fotek během focení, ale určitým věcem se vyhnout nejde. Například vybrat nejpovedenější záběry. Já osobně jsem cvakal, se svým předešlým fotoaparátem jsem použila přibližně desetinu pořízených fotek, dneska je ten poměr o fous lepší.

Fotky je ale také třeba dále zpracovat. Dost často je musím otočit, aby se nekácely, případně oříznout, aby dortíky více vynikly (s padesátkou se zas až tak blízko k focenému předmětu nedostanete). Poslední krok bývá úprava křivek v Gimpu – většinou je potřeba pohnout s křivkou jasu. Úplně na závěr se rozhodnu, které z fotek nechám samostatné a ze kterých udělám pomocí funkce Panorama v XnView mozaiku.

A to je opravdu vše.

Brnkačka, ne?